Místnosti vzpomínek

Vzpomínky utváří celý lidský život. To kým jsme, co děláme, jaké jsou naše zvyky, návyky a životní názory, to vše je formováno naší zkušeností. Jak se vyjadřujeme, co máme rádi, kdo jsou naši nejbližší, co se nám líbí a mnoho dalšího se nám ukládá do naší paměti. Co však nastane, když nám naše paměť onemocní?
Když taková situace nastane, není to pro nemocného člověka vůbec jednoduché. Zpočátku si své onemocnění uvědomuje, vnímá poruchy paměti a o to víc ztrácí pocit jistoty a bezpečí. Často také nástup nemoci maskuje. U takového seniora byste na první pohled ani netušili, že se u něj už vyskytuje počínající onemocnění demencí. S postupem času přibývá poškození mozku, nemocný člověk ztrácí orientaci v čase i prostoru, ubývá mu krátkodobých vzpomínek, bývá zmatený, dezorientovaný a neklidný. Nerozumí světu kolem sebe, protože už ztratil povědomí o tom, jak vše kolem vlastně funguje. Jednoduše si to nepamatuje; vše je kolem najednou cizí a neznámé.
Alzheimerova choroba, na kterou zatím neznáme lék, je zákeřná mimo jiné tím, že nám z naší paměti ukrajuje vzpomínky odpředu - takto nemocný senior si nepamatuje, co měl zrovna k snídani a jestli vůbec jedl, ale přesně ví datum své svatby či si živě vybavuje zážitky z dětství. Je to proto, že oblast dlouhodobé paměti, která je ukryta „hlouběji“ v mozku, nemoci odolává nejdéle. V této době je tedy dotyčný senior doma, k těmto zážitkům se upíná, protože to je jeho jediná současná jistota. Dávné vzpomínky na to, kdy vše ještě fungovalo.
Proto jsme od rodin našich obyvatel nashromáždili množství dobového a zachovalého nábytku a vybavení pro zařízení pomyslného pokoje vzpomínek, bezpečného a známého prostoru pro takto nemocné uživatele. Sešly se nám předměty z doby 50. a 60. let minulého století: kuchyňský kredenc, čajový servis, křeslo, hodiny se závažím, dekorační obrazy s květinami, gramofon, obyčejná žehlička či háčkované dečky. Zkrátka věci, které měl člověk dříve narozený běžně doma, které denně používal, a které mu otevírají dveře do mládí; do doby, kterou si bezpečně pamatuje a dokáže o ní povídat.
První vzpomínkovou místnost jsme otevřeli na jaře roku 2014 v Domově se zvláštním režimem. A ve čtvrtek 19. listopadu 2015 jsme slavnostně otevřeli druhou společenskou místnost ve II. patře původní budovy, kde sídlí služba Domov pro seniory. I tato místnost je zařízena dobově, a tak může posloužit nejen jako místo pro společné setkávání obyvatel, ale i jako prostor vhodný právě pro vzpomínkovou, neboli reminiscenční terapii.
Od tohoto dne mají tedy svoji vzpomínkovou místnost obě naše služby - Domov se zvláštním režimem i Domov pro seniory. Děkujeme všem, kteří do místnosti přispěli kouskem své rodinné historie, a často tak pomohli zachovat zdánlivě nepotřebné a přežité vybavení k dalšímu užitku.